Jak se nenechat stáhnout negací okolí?
Uvědomit si, že člověk, který mluví negativně vlastně trpí. Jeho zaměření na negativitu je volání o pomoc. Takový člověk je nebezpečný v první řadě sám sobě a pak svému okolí. Soucit je na místě.
Uvědomit si, že jsem odpovědna v první řadě za svoje myšlenky a slova a v mé odpovědnosti je tedy také volba s jakými lidmi se budu vídat a co si od nich nechám líbit.
Uvědomit si vlastní sebehodnotu, znamená někdy být krutě vybíravá k tomu s kým se vídat budu a s kým ne a toto platí také pro moji vlastní rodinu, alespoň v době vlastního nabírání sil. V případě, že pobyt s blízkými v rodině není podporující.
Přestože někoho odmítnu ve své blízkosti, neznamená to, že jsem k němu zlá a nemám ho ráda. Znamená to jen, že vím, kde jsou mé hranice.
Sex nesmí být něco, co žena přetrpí…
Sex prostě nemůže být pro ženu něco, co přetrpí kvůli chlapovi v sebezapření nebo v nalhávání si, že je to dokonce z lásky!
Aspekt drbny aneb dá se pomlouvat s láskou?
Drbání je něco, co se prý nemá dělat. Nemáme druhé pomlouvat. Proč to teda děláme?
Dokud nebudete milí sami na sebe, nebudou na vás milí ani lidé okolo…
Věta v nadpisu neplatí vždy.
Smysl mají jen činnosti, které dělám z lásky k sobě
Nepočítaně jsem si nabila pusinku, když jsem se snažila pečovat a starat se o někoho v okolí ze svého neopečovaného stavu a bez respektu sama k sobě a ve výsledku i k tomu o koho jsem chtěla pečovat.
Tak hodná, až to bolí… aneb spasitelský syndrom
Je krásné někomu pomáhat. Měla jsem období, kdy jsem chtěla všem okolo pomáhat. Nejlépe všechny zachránit. Něco ve mně si myslelo, že ví jak a musí všem říct, co mají dělat. Jak jsem byla slepá, hluchá a odpojená… 😯
Read More
Nebojte se prosím o mě. Ubližujete mi tím!
Je to zvláštní úkaz. V době, kdy jsem to ucítila, tak mě to doslova šokovalo.
Read More
Jak ve vztazích k ženám vnímám samu sebe?
Zaznamenávám, co vidím v ženách kolem sebe. Většinou totiž to, co v nich vidím, jsem já.
Jak se naučit říkat NE?
Samotné uvědomění si toho, že mám právo říct NE tomu, co se mi nelíbí je silným lékem.
Mapa dětských radostí aneb když se ozve malá princezna…
Potom, co jsem se vrátila k sobě a začala zase vědomě vnímat svoje potřeby, ozval se hlas mého vnitřního dítěte. Je to ta část mě, pro kterou neexistuje nudná činnost. Užívá si každou vteřinu, ať už se děje cokoliv.
Jak nelhat sama sobě do očí, aneb co to je super pozitivní lhaní si?
Někdy jsem si přála být, tak moc šťastná, zdravá, veselá a prostě cool, že jsem byla paradoxně slepá k tomu, co není v pořádku.
Byla jsem sabotérka svého štěstí a zdraví…
Jak to, že pro mě bylo lehké vyvinout 100% výkon, když jsem dělala něco pro druhého, ale pro sebe sama jsem byla dřív líná zvednou zadeček nebo věc odflákla?
Jak se naučit přijímat péči?
Dnes ráno jsem si říkala, že by to chtělo něco příjemného. Přeji si být veselá a šťastná.
Nepamatuji se, že bych dřív Mezinárodní den žen slavila. Skončilo to asi tím, že jsem popřála ženám kolem sebe. Dnes, když si začínám budovat pocit sebelásky a sebepřijetí, jsem se rozhodla pro sebe něco udělat. 🙂
A protože miluji kávu a sladké, tak to bylo jasné. Jdeme do kavárny Café Bonifáco. Slunce svítí a ve vzduchu je cítit jaro. Po cestě svlékám šálu a nastavuji se sluníčku, aby odvedlo svou práci a hladilo mě po tvářích a vlasech.
Mapa dětských bolestí
Vždycky jsem si myslela, že jsem milující bytost. Občas jsem cítila vnitřní odpor vůči chování některých lidí, ale nenávist? To ne! Druzí byli vždy lepší než já a to ve všem a to jsem žila a podle toho jednala, aniž bych si uvědomovala, jaký to má na mě dopad. Hledala jsem chyby vždy prvně na sobě a pak až na druhých.